Fruktóza, tedy průmyslově vyráběná izolací z kukuřičného škrobu, ta, kterou najdete v mnoha rádoby zdravých potravinách a džusech: „Slazeno fruktózou!“, není tak prospěšná, jak se na první pohled zdá. Možná bychom se jí dokonce měli vyhnout obloukem.
Fruktóza
Ovocný, většinou ovšem rafinací vyrobený cukr asi o dvacet procent sladší než glukóza. V potravinářském průmyslu se používá jako doplněk nebo náhražka sacharózy a jako alternativa k umělým sladidlům, například aspartamu nebo acesulfamu K. Je předepisována diabetikům, neboť se předpokládá, že „jde rovnou do krve“. Někdy se míchá s glukózou na tzv. glukózo-fruktózový sirup, zkráceně glukózový sirup v poměru 40:60.
Báječná, lehká chuť, ale…
S fruktózou jsem se poprvé setkala při praktikování SPLK (dělené stravy podle Lenky Kořínkové). Chuť fruktózy je báječná a v tomto stravovacím systému byla menším zlem než bílý cukr. Lépe se prý v těle snáší se škroby a pravděpodobně je lákavý její rádoby přírodní původ a podobnost s cukrem přirozeně obsaženým v ovoci a zelenině. Sžila jsem se s ní báječně, nemá „ocas“, nemá chladivý efekt jako hroznový cukr a lze jí nahradit cokoliv. Navíc po jejím požití mi opravdu bylo lehko, rozhodně lépe než po konzumaci rafinovaného cukru.
Jenže: problém podle knihy Josefa Jonáše a Jiřího Kuchaře: Zdraví v ohrožení je v tom, že onen ovocný cukr v banánu například se rozkládá v těle naprosto jinak než izolovaná fruktóza. Příroda je moudrá a ovoce obsahuje množství jiných látek, které vstřebávání fruktózy v našem těle pomáhají. Izolovaná fruktóza je opět pro naše tělo věc naprosto cizí.
Jenže paradoxně fruktóza je viníkem nejen obezity
Ačkoliv chemické rozdíly mezi glukózou a fruktózou nejsou velké, obrovské jsou v metabolismu obou cukrů. Glukózu využijí svaly, fruktóza naopak zatěžuje játra. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) se této problematice věnují již velmi dlouho. Kniha obsahuje množství odkazů na výzkumy, a to nejen v České republice, ale i v zahraničí. Některé z nich jsou opravdu alarmující a celkově bílý cukr (tento díl je věnován fruktóze, ale kniha je o bílém cukru a sladidlech obecně) je tu stavěn do velmi nepříznivého světla. Na závěr možná dojdete ke stejnému závěru jako já, bílý cukr je jed v množství, ve kterém je v současné době používán, až zneužíván. Pokud by byl prodáván v lékárně jako „jedovatý“, leč někdy doporučený, nezbytný a někdy tolerovaný – pak ano. Ale to už je problém koncernů, vlád a států, daní, farmaceutického průmyslu apod. A jsou to nehezká a depresivní zjištění. Ale vraťme se k onomu uměle izolovanému ovocnému cukru.
Fruktóza útočí na játra
„Především zvyšuje syntézu triglyceridů, které jsou hlavní složkou živočišných tuků. Triglyceridy ve formě rozpustných lipoproteinových částic kolují v krvi a jak prokázaly práce vědců, lipoproteiny se spolu s cholesterolem přenášejí do velkých cév v blízkosti srdce, kde se usazují na stěnách, tvoří aterosklerotické pláty a způsobují ischemickou chorobu srdeční. Pokud se triglycerid uloží v játrech, může je poškodit a vést k jejich ztučnění a zvětšení. Fruktóza může ovšem také podporovat zánět jater a tím přispívat k rozvoji dalších metabolických poruch.“
Navíc fruktóza nenavozuje pocit sytosti, proto po snědení jídla slazeného fruktózou můžeme mít ještě hlad. Vědci z IKEMu také přišli na souvislost s některými ledvinovými problémy a fruktózou a s metabolickým syndromem, což je soubor onemocnění spojených s nadváhou, vysokým krevním tlakem a situací, kdy organismus nedokáže kontrolovat koncentraci glukózy v krvi.
Jak vidno, fruktóza také velmi výrazným způsobem rozhazuje organismus z rovnováhy. Stejně jako bílý cukr i ona ho uvádí do kyselinotvorného režimu, který je živnou půdou třeba pro nádorové bujení. Máme prostě trvale překyselený organismus.
Navíc fruktóza je zrádná v tom, že šálí mozek. Ač pozřeme hodně jídla slazeného fruktózou, mozek má pocit, že nejedl a nutí nás jíst dál. Jíme vlastně tuky, protože s těmi v těle fruktóza směle reaguje.
„Zatímco se glukóza spálí a na tuk se přemění jen z pěti procent, fruktóza se přemění na tuk z celých čtyřiceti procent.“
Až tedy sáhnete v obchodě po něčem slazeném fruktózou, dobře si to rozmyslete. Možná kilo banánů bude zdravější alternativou momentální chutě na sladkosti…
Více informací najdete v knize od nakladatelství Eminent, 2013, www.eminent.cz
Jiří Kuchař, Josef Jonáš: Zdraví v ohrožení. Hořká pravda o sladkém cukru.